Taháky nejen do češtiny!!!

Anketa

Líbí se vám tyto stránky?

Ne (3926)
 

Ano (3845)
 

Odkazy

Písničky z filmů ZDARMA

Mamma mia!, Honey, Let´s Dance a dalších mnoho hudebních a tanečních filmů...

Libimseti.cz

Založ si vlastní profil a najdi spoustu kamarádů....

Španělština pro každého

Španělská slovíčka, slovesa, fráze,diskuze,.....

MP3 zdarma

Tisíce mp3trojek zdarma!!!!!!!

AUKRO

Každý den nové zboží...od 1Kč!!

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

Statistika

Emily Bronteová

Na Větrné Hůrce

úryvek
"Víte, Nely, mně by se těžko žilo v nebi."
"Však vy se tam taky nedostanete," odpověděla jsem. "Hříšné duše nemají v nebi co dělat - to dá rozum, že by se jim tam zle vedlo."
"To není proto. Mně se už jednou zdálo, že jsem v nebi."
"Slyšela jste přece, slečno Kateřino, že o snech nechci nic vědět! Dobrou noc!" zakřikla jsem ji znovu.
Ale ona se zasmála a nedovalila mi vstát.
"Tenhle je docela nevinný," uklidňovala mě. "Chtěla jsem vám jenom říct, že jsem se tam necítila doma. Mohla jsem si oči vyplakat, jak se mi stýskalo po zemi. Andělé se tak urazili, že mě odtamtud shodili doprostřed vřesoviště nahoře nad Větrnou hůrkou. Když jsem se tam probudila, rozplakala jsem se samým štěstím. To je celé moje tajemství - rozumíte už, proč jsem tak nešťastná? Nebe pro mě není - a Edgar Linton taky ne. Kdyby ten bídák Hindley nebyl z Heathcliffa udělal takového sprostého nádeníka, vůbec bych na Edgara ani nepomyslela. Ale jak to teď je, Heathcliffa si vzít nemůžu - to bych se znemožnila. A tak se nikdy nedozví, jak ho miluju. Ne že by byl tak krásný, ale protože v něm žiju daleko víc než sama v sobě. Naše duše, Nely - těžko říct, co v nich je -, ale jsou z jednoho kusu. Kdežto Linton a já - to je jako měsíční paprsek proti blesku, mráz proti ohni!"
Už chvíli předtím jsem zjistila, že je tam pan Heathcliff s námi. Ohlédla jsem se, když se za námi tiše něco pohnulo, a zahlédla jsem ho, jak vstal z lavice a neslyšně se vykradl ven. Vyslechl všechno až do té chvíle, kdy Kateřina prohlásila, že by se znemožnila, kdyby se za něho provdala. To mu stačilo - dál už nechtěl nic slyšet. Kateřina seděla na zemi, takže přes lenoch lavice na Heathcliffa neviděla. Neměla tušení, že tam byl, a také nepostřehla, když odcházel. Já jsem sebou ale trhla a zarazila ji, aby byla zticha.
"Proč?" ptala se a nejistě se rozhlédla kolem.
"Josef už je tu." Jako na zavolanou k nám zvenčí dolehlo drkotání Josefovy káry po cestě. "Heathcliff sem asi přijde s ním. Skoro jako bych ho byla zaslechla za dveřmi."
"Za dveřmi nemohl nic slyšet. Jděte připravit večeři, Nely, já vám zatím Haretona podržím. Až ostatní přijdou, zavoláte mě a já budu večeřet s vámi. Neměla bych klid, dokud se neujistím, že Heathcliff o tom všem nemá ani zdání. Ale moc bych se divila - co myslíte? Ten přece ani neví, co je to láska."
"Tak? A pročpak - když vy to víte?" odpověděla jsem. "Co když vás miluje? Dovedete si představit, jaké by to pro něho bylo neštěstí? Jakmile z vás bude paní Lintonová, Heathcliff přijde o jediného přítele, kterého na světě má - zkrátka o všechno! Myslíte vůbec na to, jak snesete rozloučení a jak bude jemu, až ho opustíte a zůstane na světě sám a sám? Totiž abyste věděla, slečno Kateřino..."
"Já že opustím Heathcliffa? Co to povídáte?" vykřikla, a na hlase jí bylo znát pobouření. "Rozloučení - jako by nás někdo mohl rozloučit! Dopadlo by to s ním jako s Milonem. Ne, co živa budu, od Heathcliffa se neodloučím, Eleno! - pro nikoho na světě. To se všichni Lintonové na světě dřív propadnou do vlastní nicoty, než se já dobrovolně zřeknu Heatcliffa. Něco takového mi ani na mysl nepřišlo - tak si to vůbec nepředstavuju. Za tu cenu by přece nestálo za to byt paní Lintonovou. Nic se mezi námi nezmění, zůstane pro mě vždycky vším, čím byl odjakživa. Edgar k němu musí překonat odpor, alespoň trpět ho bude. A on si dá říct, až pozná, jak mi na něm záleží. Já vám už nerozumím, Nely. Vy si myslíte, že jsem jen prachobyčejný sobec. A to vás nenapadlo, že by z nás byli žebráci, kdybych si Heathcliffa vzala? Zato když se provdám za Lintona, budu mít možnost Heathcliffovi pomáhat, aby nebyl vydán bratrovi na milost a nemilost a aby to někam přivedl."
"Za peníze vašeho manžela, slečno Kateřino? A co když v tomhle manžel nebude tak poddajný? Abyste se nepřepočítala! Já sice nemám právo posuzovat vaše jednání, ale řekla bych, že tohle je nejhorší ze všech důvodů, proč chcete být ženou mladého Lintona."
"Naopak,"odporovala, "to je ten nejlepší. Ty ostatní důvody slouží jen k tomu, abych mohla uspokojit své záliby - a abych udělala Edgarovi radost. Ale tenhle důvod je v zájmu toho, kdo ve své bytosti obsáhne i mě celou, a to i s mou slabostí pro Edgara. Neumím to vyjádřit, ale přece každý máme nějakou představu, že náš život přerůstá, nebo by měl přerůst hranice naší osoby. K čemu bych byla stvořená, kdybych měla zůstat uzavřená jen sama v sobě? Největší muka mého života byla muka, kterými trpěl Heathcliff - znala jsem je a prožívala je s ním odmalička - podstatou života je mi on. Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já, kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen on zmizel, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu - neměla bych tu co dělat. Moje láska k Lintonovi je jako list v lese - čas ji zeslabí, to vím, tak jako v zimě opadají stromy. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem - ne oku pro radost, ale podstata života. Já jsem Heathcliff, Nely! Stále, stále je v duchu se mnou - ne proto, že by se mi tolik líbil, já se ani sama sobě často nelíbím -, ale protože sama moje bytost je on! Nemluvte proto víckrát o našem rozloučení! Vidíte, že by to ani nešlo, vždyť..."
Zmlkla a zabořila obličej do záhybů mé sukně, ale já jsem se rázně odtáhla. Takové blouznění mě už dopálilo.
„Slečno! Jestli vaše řečnění dává vůbec nějaký smysl, tak to tedy jenom dokazuje, že asi nemáte ponětí o povinnostech manželky-anebo že nemáte kouska cti a studu v těle: Prosím vás, nesvěřujte mi už žádná tajemství!-není o co stát- a neslibuju, že bych mlčela.“
„Tohle si ale necháte pro sebe?“ zeptala se poplašeně.
„Já nic neslibuju,“ opakovala jsem.
Byla by ještě naléhala, ale Josefův příchod nám další řeč překazil. Kateřina se odklidila do kouta a vzala si Haretona na klín, zatímco já jsem vařila. Když jsem měla večeři hotovou, dostali jsme se s Josefem do sporu, kdo ji donese panu Hindleymu. A než jsme to rozřešili, jídlo vystydlo. Tak jsme se shodli na tom, že počkáme, až si řekne sám – nikdo si totiž netroufal chodit mu na oči po takových záchvatech samotářství, když trvaly delší dobu.
„A ten lajdák je ještě na pooli? Co je to zas za rošťárnu? Kde se ulejvá?“ ptal se Josef, když Heathcliffa nikde kolem neviděl.
„Já pro něho dojdu,“ řekla jsem. „Bude nejspíš ve stodole.“
Vyšla jsem ven, volala, odnikud se mi neozýval. Tak jsme se vrátila do kuchyně a pošeptala Kateřině, že on bohužel vyslechl hodně z toho, co mi tu povídala,a že jsme ho zahlédla odcházet zrovna v tu chvíli, kdy si stěžovala, co z něho její bratr udělal. Vymrštila se leknutím, hodila Haretona na lavici a běžela hledat svého přítele sama – neměla ani čas si uvědomit, proč ji to tak vyděsilo a jak se mohla její zpověď Heathcliffa dotknout. Když se dlouho nevracela, Josef byl pro to, abychom s jídlem nečekali. Že prý je prokoukl – chtějí se vyhnout modlitbě, těm dvěma je prý vždycky moc dlouhá. A že není divu, když taková „banda hříšná nemá žádné móresy“. A tak přidal tentokrát pro jejich blaho ještě zvláštní modlitbu před obvyklou prosbou požehnání, která trvala zpravidla čtvrt hodiny, a po jídle chtěl obdobně protáhnout i díkůvzdání, ale vpadla mu do toho slečna s udýchaným rozkazem, aby honem běžel cestou dolů, a až vypátrá, kam se Heathcliff zatoulal, aby ho ihned přivedl zpět.
„Potřebuji s ním nutně mluvit, ještě teď večer, rozumíte?“ povídala. „Branka je otevřená a on bůhví kde – byla jsem nahoře u ovčince a křičela jsem co jsem mohla na všechny strany, ale odnikud se mi neozýval.“
Josef začal protestovat, ale s ní nebyly žerty. Když viděl, že s odmluvami nepochodí, narazil si s mrzutým huhláním na hlavu klobouk a šel. Kateřina zatím přecházela po kuchyni a mluvila rozčileně:
„Kde může být-kde jenom může být! Co jsme to všechno říkala, Nelly? Já si teď na nic nevzpomínám. Nebo se ho dotklo, že jsem ho odpoledne tak mrzutě odbyla? No tak, povězte mi, co zlého jsem řekla-čím jsem mu ublížila? Jen ať přijde! Jen ať probůh přijde!“
„No, no, to je nějakého rámusu pro nic za nic!“ okřikla jsme ji, ale nahnáno jsem měla sama dost. „Stojí to vůbec za řeč? Copak je zapotřebí dělat hned poplach, když si Heathcliff vyjde při měsíčku na vřesoviště? A co jestli je zalezlý někde na seníku a nechce s námi nic mít? Už to tak bude! No počkejte však já ho tam vyslídím!“
Šla jsme znovu všechno prohledat, ale skončilo to zklamáním, a Josef se taky vrátil s nepořízenou.
„Ten kluk vyvádí čím dál hůř,“ spustil už ve dveřích.
„Branku nechal dokořán, slečnin poník vyběh, rozdupal obilí a pak utek až na louku. Hospodář mu to zejtra spočítá, však ž je na čase! On má ještě svatou trpělivost s tím hnízdem nepravostí tady – svatou trpělivost, povídám! Jenže ona mu taky jednou dojde, a pak se těšte – všichni, jak tu jste! Dyť to volá do nebe – vy byste ho samými daremnostmi skorem připravili o rozum!“
„Našel jste Heathcliffa, vy ťulpase?“zakřikla ho Kateřina.
„Hledal jste ho, jak jsem vám nařídila?“
„Koně jsme měl radši hledat,“ Josef na to, „to by bylo užitečnější. Jenže ono nešlo hledat nic, ani koně, ani člověka, - dyť je tam tma jak v pytli! Leda pískat – ale copak Heathcliff přiběhne na moje zapískání? Vám by se třeba spíš ozval.“
Žádné komentáře
 
.